Fotografie z akce

Kniha známá spíše pod jménem Brána jazyků otevřená. Slavná učebnice Komenského byla poprvé vydána v polském Lešně r. 1631 za účelem reformovat zastaralé a těžkopádné vyučování latině. Janua přehledně informovala o různých oblastech lidského vědění. Byla mnohokrát vydávána a měněna jak ve vydání dvojjazyčných tak polyglotních. Byl to jediný titul, který vycházel i v českých zemích s uvedením autora, ostatní jeho díla nesměla být v katolických zemích vydávána. Vystavený titul byl prvním ze tří vycházejících péčí pražských jezuitů. Kniha byla tištěna v letech 1667-1669 v několika variantách. Tento exemplář pochází z někdejší knihovny českokrumlovských minoritů a byl v nedávné době restaurován.

Velký barokní atlas světa vyšel v tiskárně Johanna Baptisty Homanna v Norimberku. Vedle Matthäuse Seuttera v Augsburgu byla právě Homannova tiskárna specializovaná na vydávání kartografických děl. Mapy byly tištěny postupně během 30. a 40. let 18. století a vázaly se do různě koncipovaných mapových souborů - atlasů. Pro ně pak byly tištěny zvlášť souhrnné titulní listy. Tímto způsobem vznikal i vystavený atlas. Když měl majitel sbírku map, s níž byl spokojen, nechal si ručně napsat rejstřík map a objednal si titulní list. Kdo byl původním majitelem vystaveného atlasu nevíme, dnes je majetkem Jihočeské vědecké knihovny.

Stěžejní dílo české reformace a národního písemnictví. Šestidílná bible vznikla v poloilegálních podmínkách kralické tvrze na panství Jana ze Žerotína za účasti několika vynikajících bratrských vzdělanců - biblistů a filologů. Jednalo se o nový překlad vycházející částečně z původních biblických jazyků i z pozdějších překladů, zejména kalvínského reformátora Teodora Bezy. Kniha se pro svojí jazykovou kvalitu stala vzorem všem uživatelům češtiny až do nástupu národního obrození v Čechách i na Slovensku. Jak dokládají razítka patřil vystavený exemplář proslulému "nálezci" Rukopisů králodvorského a zelenodvorského, Václavu Hankovi, ten jej věnoval založenému Národnímu muzeu v Praze, ale později se - snad opět zásluhou Hankovou - dostal do fondu knihovny českobudějovického kněžského semináře.

Kladivo na čarodějnice, dílo v českém povědomí známé díky stejnojmennému románu Václava Kaplického a jeho zfilmované verzi. Jeho autory byli dva dominikáni, zejména zřejmě druhý z nich. Zpočátku byla kniha vydávána jako anonymní práce, teprve od jedenáctého vydání jsou oba uváděni. Předložené dílo vzniklo asi čtyři roky po napsání a patří do skupiny třech nejstarších vydání (první vyšlo ca. 1487) z tiskárny Petra Dracha ve Špýru. Záhy se stalo velmi oblíbeným, takže jen do konce 15. století vyšlo sedmkrát. Spis, který nebyl katolickou církví nikdy autorizován obsahuje teologický výklad temných nadpřirozených sil prodchnutý ovšem lidovými představami o čarodějnictví, dokumentuje různé případy odpadlictví od církve a podává návody jak vysledovat a vyšetřovat projevy čarodějnictví. Byť si autoři přáli papežské uznání a oficiální schválení jejich díla, největšího rozšíření se dočkalo mimo katolickou inkvizici, která jej pro svoji činnost prakticky nepoužívala. Hlavní z obou autorů se dokonce sám v roce 1490 dočkal odsouzení od inkvizice a jeho dílo se dostalo na index zakázaných knih, protože bylo shledáno v mnoha bodech scestným, neetickým a odporujícím učení katolické církve.

Děkan pražské artistické fakulty a kancléř Starého města pražského je autorem nejúspěšnějšího právnického textu doby předbělohorské v českých zemích. Jeho návrh schválený českým sněmem navazuje na starší snahy o kodifikaci městského práva. Vychází z tehdejších právních zvyklostí pražských měst a českého zemského práva včetně zřetelného pronikání prvků římského civilního práva do české právní praxe. Kniha byla využívána magistráty českých královských i nekrálovských měst a proto byla hojně rozšířena. Dočkala se deseti vydání, dokonce ještě v 18. století (1755). Vystavený exemplář byl v nedávné době restaurován. Zřejmě záhy nebyl kompletní, proto obsahuje ručně dopisované rejstříky a další chybějící části díla.