Fotografie z akce

Schedelova kronika (latinsky Liber Chronicarum) byla vydaná v roce 1493 v Norimberku. Za autora je považován Hartmann Schedel (1440-1514). Autory dřevořezů jsou Michael Wolgemut s Wilhelmem Pleydenwurffem. Kronika je výjimečná bohatým obrazovým doprovodem. Je zde 1809 ilustrací včetně nejstaršího vyobrazení Prahy i Kostnice z dalších měst např. Norimberk, Würzburg (=Herbipolis), Paříž, Vratislav, Budín, Krakov, Štrasburk (=Argentina), schéma říšských hodnostářů, obrázková mapa Říše atd. Je pravděpodobné, že na výzdobě kroniky (resp. předlohách dřevořezů) se podílel také Albrecht Dürer (1471-1528), který byl u Wolgemuta učněm v letech 1486-1489.

První česká tištěná bible, která byla vydána v roce 1488. Pochází pravděpodobně z dílny významné pražské tiskárny Severýna a tiskaře Kampa. Je vůbec nejstarší tištěnou biblí ve slovanském jazyce. Vytištěna je na ručním papíře bez ilustrací. Text je tištěn českou bastardou ve dvou sloupcích s ručními iluminacemi, kdy sazeč vynechával místo pro iniciály, které pak byly později domalovány. Každý dochovaný exemplář je originální především svou výzdobou a rukopisnými vpisky.

Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající, Aneb Registřík některých bludných, pohoršlivých, podezřelých, nebo zapověděných kněh, s předcházejicími oučinlivými prostředky, s kterými pohoršlivé a škodlivé knihy vyskoumati a vykořeníti se mohou. Páterem Koniášem sepsaný index kázaných knih se zaměřuje na „škodlivé“ knihy vydané či užívané v českých zemích. Některé knihy zcela zavrhuje, jiné doporučuje zachovat s vytrhnutím nebo přeškrtáním závadných míst. Vedle biblí to byly postily, kancionály, katechismy, modlitby a rozjímání, praktické příručky pro každodenní život křesťana, ale i knihy mravně pohoršlivé či skandální (např. nemravné kramářské písničky i s obrázky)… Kniha je pro bibliografy poměrně cenným dobovým pramenem jako jedna z nejstarších českých „knihovnických“ soupisových prácí. Vydána byla v roce 1729. Matěj Antonín Koniáš, známý jako „páter Koniáš“ (1691 1760) - český kazatel, cenzor a náboženský spisovatel, člen jezuitského řádu. Např. na stranách 49 a 54 jsou zmínky o Husových závadných pracech.

Neiluminovaný, neilustrovaný rukopis, konvolut (písemnosti svázané do jedné knihy) z doby mezi koncem 14. století a počátkem 30. let 15. století. Mezi nimi i spis Gesta Christi připisovaný zřejmě neprávem Janu Husovi (v žádném případě, ale nejde o jeho autograf). Vazba je prkénková potažená hnědou kůží, zdobená jednoduchým linkovým slepotiskem.

Kniha z roku 1798 je zajímavá jakožto výpravné dobové album - první preromantické album českých hradů a zámků U každé kapitoly je příloha s kolorovanou mědirytinou (vedutou hradu) jako např. Kokořín, Křivoklát, Karlštejn, Rábí, Kunětická Hora, Trosky. Text je v němčině, tištěný tehdy neobvykle antikvou, rovněž příčný formát knihy prozrazuje počínající oblibu tzv. bibliofilských tisků. Mědiryty - rytec F. C. Wolf. Vyobrazen je zde mimo jiné také Krakovec („Krakow“), který byl v roce 1414 posledním Husovým útočištěm v Čechách.

Jedná se o rukopis psaný česky, pravděpodobně sepsaný roku 1491 některým z jeho žáků. Na prvním foliu iluminovaná iniciála „S“. Vzadu pod páskou přiložena studie o tomto rukopise od Prokopa Haškovce, bechyňského rodáka, romanisty, člena Jihočeské Thelémy, profesora. Jan z Rokycan byl první husitský biskup, stoupenec Jana Husa, později zastánce umírněné pražské strany (stoupenec Jakoubka ze Stříbra). Uznávaný teolog, vstupoval v jednání i s papežem, nešlo mu o odluku od církve, ale o shodu, ovšem bez kompromisu… v tom podobný Husovi.